• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

První velká lekce přišla s gaučem. Koupila jsem levnou sedačku s tenkou výplní a litovala jsem každé noci, kdy jsem na ní spala. Po třech měsících jsem ji vyměnila za kvalitní sofa bed s click-clack mechanismem. Tenhle systém je geniální v tom, že během tří vteřin máte rovnou plochu na spaní a nemusíte tahat žádné polštáře do skříně. Důležité je vybrat sedačku s opravdu pevným slatted frame – ten dřevěný rošt pod pěnou dělá divy. Bez něj se vám po pár měsících propadne zádová část a probudíte se s bolavými zády. Pořídila jsem si model s velvet upholstery, protože sametový povrch je příjemný na dotek a zároveň se na něm nedrží prach tolik jako na hrubých látkách. Když přes den sedíte, vypadá jako elegantní křeslo. Když ho rozložíte, máte plnohodnotné lůžko s dvaceticentimetrovou pěnou. Jen pozor na rozměry – než něco koupíte, změřte si, kolik místa zabere rozložená sedačka. Moje první byla o deset centimetrů delší, než jsem čekala, a pak jsem nemohla otevřít dveře od skříně.

Druhou pastí, do které jsem spadla, bylo skladování ložního prádla. Když máte malý byt, každý kus textilu navíc je problém. Deky, polštáře, peřiny – to všechno někam musíte uklidit. A tady přichází na pomoc bed with storage. Nejdřív jsem si myslela, že postel s úložným prostorem je zbytečný luxus, ale pak jsem zjistila, že pod matrací se vejde celá zimní výbava. Důležité je, aby výsuvný šuplík nebo zvedací mechanismus fungoval hladce. Mám kamarádku, která si pořídila levnou postel a teď musí každý den bojovat s kovovými péráky, které ji skřípou při každém otevření. Já jsem zvolila rám s hydraulickým zvedáním – stačí lehce zatáhnout za držák a celá podstava se zvedne. Pod ní mám nejen náhradní polštáře, ale i kufry a sezónní oblečení. Bez této vychytávky bych musela mít v bytě dvě skříně, na které prostě není místo. Když se vám do pokoje vejde jen jedna skříň, musíte využít každý volný prostor pod postelí.

Když už mluvíme o spaní, musím se přiznat k chybě, kterou jsem udělala u výběru matrace. Koupila jsem ji moc měkkou, protože jsem chtěla, aby připomínala hotelové lůžko. Jenže v malém bytě spíte často na rozkládací sedačce a ta potřebuje tužší pěnu, která se nepropadne do rámu. Ideální je foam mattress o hustotě aspoň 35 kg na metr krychlový. Na mém současném modelu mám pěnu vysokou 16 centimetrů a je to přesně ta správná výška – dostatečně měkká na pohodlí, ale zároveň dost pevná, aby držela tvar. Když k vám přijede návštěva, ocení, že se po nich gauč nepropadá až na dřevo. A vy zase oceníte, že nemusíte každý den převlékat celou postel, protože pěnová matrace se dá snadno otáčet a čistit. Jen doporučuji koupit pratelný potah – v malém bytě se snadno do všeho dostane prach a drobky. Já měla potah na zip a po roce jsem zjistila, že se dovnitř dostala vlhkost a začala plesnivět. Teď mám nepromokavou vrstvu pod potahem a je klid.

Samostatnou kapitolou jsou návštěvy. Když vás přijede navštívit rodina nebo přátelé z daleka, potřebujete jim nabídnout slušné místo na spaní. A tady je pull-out sofa naprostý zachránce. Na rozdíl od klasického rozkládacího gauče, kde vytahujete matraci dopředu, tady vysunete spodní díl a vznikne vám rovná plocha. Moje první představa byla, že to bude složité a že se mechanismus zasekne, ale opak je pravdou. Stačí zatáhnout za popruh a sedák se vysune. Navíc je pod ním často další úložný prostor – já tam schovávám dekorační polštáře, které přes den dělají parádu na sedačce. Když je nepoužívám, jsou schované a byt vypadá uklizeně. Jen pozor na to, že vysouvací sedačka potřebuje před sebou volný prostor aspoň půl metru. Pokud máte malou místnost, musíte si naplánovat, kam ji vysunete. Já mám například gauč u zdi a před ním stolek, který při spaní odsouvám ke skříni. Je to trochu gymnastika, ale za tu noc klidného spánku to stojí.

Další věc, kterou jsem se naučila, je barva nábytku a textilií. V malém bytě platí, že světlé odstíny opticky zvě. Mám velvet upholstery v krémové barvě a i když se bojím, že se ušpiní, s pratelným potahem to není problém. Každé tři měsíce sundám povlak a hodím ho do pračky na 30 stupňů. Když už jsem u toho, vyplatí se investovat do kvalitního zipu a látky, která se nesráží. Někdo raději tmavé odstíny, protože skryjí nečistoty, ale pak místnost působí stísněně. Já kombinuji světlý gauč s tmavšími doplňky – polštáři v antracitu a dřevěným stolkem. Opticky se místnost rozdělí na zóny, aniž byste museli stavět příčky. A pokud máte opravdu malý byt, vyhněte se velkým vzorům na látkách. Kytičky nebo pruhy působí rušivě a berou prostor. Raději zvolte jednolitý povrch a hrajte si s texturou – samet, len, bavlna. Pak byt působí útulně, ne přeplácaně.

V poslední době jsem si oblíbila ještě jednu fintu, která mi změnila život. Koupila jsem si dvě lehké skládací židle a malý konferenční stolek s úložným prostorem. Když mám návštěvu, vytáhnu je a mám najednou jídelnu pro čtyři lidi. Když jsem sama, židle stojí u zdi jako dekorace a stolek slouží jako odkládací plocha. A víte co? Do stolku se vejde krabice s ložním prádlem nebo dekou. Kombinace sedacího nábytku s úložným prostorem je základ celého konceptu malého bytu. Každý kus nábytku by měl mít minimálně dvě funkce. Když si to uvědomíte, přestanete kupovat zbytečné věci a začnete přemýšlet jako interiérový designér. Stačí pár chytrých kousků a najednou máte v garsonce místo na spaní, na práci i na posezení s přáteli. A to všechno bez toho, aniž byste se cítili jako v krabičce od sirek.